CrossFit – láska na první mozol

CrossFit…v dnešní době velmi „profláknutý“ název, ovšem není tomu tak dávno, kdy o tomhle sportu věděl v Česku jen málokdo. Sám jsem se někdy před 2 lety díval na internetu na různá videa, hlavně letní přípravy hokejistů z USA, kterak mlátí kladivy do pneumatik, hází s lodními lany, hází s osou nad hlavu apod. Navíc pár videí z nějaké farmy (1.ročník CrossFit Games), kde parta bláznů běhá, skáče, zvedá, přenáší nebo tlačí, mě fascinovala.

Nikdy jsem nepřišel na chuť posilovnám. Přišly mi povrchní, narcistní, egoistické, nudné. Hodně, hodně nudné. Samozřejmě rozumím tomu, že ne všichni se tam chodí vystavovat před zrcadla, někdo to zkrátka jako doplněk ke svému sportu potřebuje a někoho to samozřejmě prostě a jednoduše baví. Proti gustu…Ale komerční posilovny v odpoledních hodinách mě upřímně děsily. Přehlídka tílkařů, kteří posilují dost často bez jakéhokoliv konceptu izolované partie na prazvláštních, zbytečně složitých strojích, zkrátka nebyla nic pro mě. Vždycky jsem byl pro přirozenější pohyb, kde jsou zapotřebí výzvy, přátelé, hecování, zdravý rozum a hlavně nejdůležitějším faktorem pro mě byla, je a vždy bude zábava.

V rámci vlastního bláznění se svým tělem jsem napodoboval z internetu různé CrossFitové cviky, lezl po večerech dětem na jejich hřiště a zkoušel, co mi tělo dovolí. Když se někdy před rokem začínala zvedat první větší CrossFitová vlna a v mém městě se otevřela takřka za domem tělocvična, která nabízela vše pro Cross, bylo jasno. Druhý den v baru jsem po letech potkal zapomenuté kamarády a v rámci nějakého toho iontového nápoje je nalákal do gymu na první trénink. Tak vlastně vznikla jedna z prvních tréninkových skupin vůbec. A nabalovali se další a další kamarádi. Někteří z nás začínali takřka od nuly. Někdo se nebyl schopen na hrazdě přitáhnout ani jednou, někdo měl náběhy na zvracení jen po buy-inu, ale prvních pár tréninků jsme s trochou štěstí přežili a CrossFit se pro nás stal drogou.

Postupně jsme se začali učit všechny anglické názvy cviků, učili se jména workoutů, jména špičkových atletů a pronikali do všech tajů tohoto nového druhu sportu. Pravda někomu to dalo větší práci, někomu menší. Občas jsem se na tréninku nejvíc unavil tím, že jsem běhal za trenérkou, co znamená to a co zase tohle. Ale postupně se vše začalo zlepšovat. Z jedné návštěvy týdně se staly 2. Ze dvou tři. Ze tří čtyři. A někdy se stalo, že se jelo celý týden v kuse, když vyšel čas. Nejen samotné tréninky nás naplňovaly, ale i věci okolo. Celá komunita, chcete-li parta, která je právě v CrossFitu základem, byla úžasná. Díky tomuto sportu jsem potkal a poznal spoustu zajímavých a skvělých lidí. Lidí, kteří chodí do gymu někdy až s dětskou bezprostředností, kteří si s vámi povídají o minulých trénincích, o tom jak zrovna poznali cosi s názvem Fran a zkrátka o zážitcích jako takových. Věta, kterou CrossFitové tělocvičny houfně využívají je „Ego nechte za dveřmi“, což naprosto odpovídá atmosféře při každém tréninku. Když někdo dojede trénink dřív, okamžitě povzbuzuje kamaráda vedle. Když někdo umí nějaký cvik technicky lépe, poradí. Když někdo neví co se jak jmenuje, nebo co se jak cvičí, zeptá se.

Domníval jsem se, že taková atmosféra existuje pouze v našem gymu, ale s rozvojem CrossFitu a funkčního tréninku po celé republice se začaly organizovat závody a jen atmosféra na nich…Všichni se povzbuzovali, nikdo se na nikoho nepovyšoval, všichni maximálně dřeli a nikdo neměl důvod se na nikoho vytahovat. Lidi z ostatních koutů republiky byli stejně fajn jako lidi z našeho gymu a to mě jen utvrdilo v tom, že tenhle sport má velký předpoklad proto, aby se dál rozvíjel rychlostí takovou jakou nabral. CrossFitová scéna v České republice se rozrůstá. Stává se organizovanější, profesionalizuje se postupně celá struktura. Od trénování, přes workshopy, závody, specializované obchody. Možná jsme právě na rozcestí, kudy se bude tato scéna ubírat. Každý z nás může tuto komunitu svým dílem ovlivnit k lepšímu. Ale to co dělá CrossFit CrossFitem je právě komunita.

A věřím, že i přes čím dál větší komercionalizaci tohoto sportu si zachová komunita svou tvář v podobě party kamarádů, kteří jdou do tělocvičny na trénink s vědomím, že do toho zase dají všechno, že se zase o kus posunou dál ve svých limitech, že spolu zažijí velké věci ať už na tréninku, na závodech, na pivu na které si po tréninku zajdou.

A věřím, že nepotrvá ani tak dlouho a někdo z českých atletů se podívá na Regionals a za pár let i na CrossFit Games. To bude pro tento sport jen další impuls, který zvedne vlnu zájmu o toto odvětví. Zkrátka jsme na začátku cesty, která zatím nemá jasný cíl, ale čím dál jsme od startu, tím je tato cesta zajímavější. Už jen sledovat nárůst atletů, kteří se v příštím roce přihlásí na CrossFit Games Open. V letošním roce to byly desítky. Jsem přesvědčený, že tento počet bude rapidně stoupat.

CrossFit je plný takových příběhů a každý z nás píše ten svůj.