CrossFit…v dnešní době velmi „profláknutý“ název, ovšem není tomu tak dávno, kdy o tomhle sportu věděl v Česku jen málokdo. Sám jsem se někdy před 2 lety díval na internetu na různá videa, hlavně letní přípravy hokejistů z USA, kterak mlátí kladivy do pneumatik, hází s lodními lany, hází s osou nad hlavu apod. Navíc pár videí z nějaké farmy (1.ročník CrossFit Games), kde parta bláznů běhá, skáče, zvedá, přenáší nebo tlačí, mě fascinovala. Nikdy jsem nepřišel na chuť posilovnám. Přišly mi povrchní, narcistní, egoistické, nudné. Hodně, hodně nudné. Samozřejmě rozumím tomu, že ne všichni se tam chodí vystavovat před zrcadla, někdo to zkrátka jako doplněk ke svému sportu potřebuje a někoho to samozřejmě prostě a jednoduše baví. Proti gustu…Ale komerční posilovny v odpoledních hodinách mě upřímně děsily. Přehlídka tílkařů, kteří posilují dost často bez jakéhokoliv konceptu izolované partie na prazvláštních, zbytečně složitých strojích, zkrátka nebyla nic pro mě. Vždycky
Čti dál

Zdravím všechny crossfitery, sportovce, atlety, nadšence, blázny co měli tu čest se setkat s CrossFitem. Na úvod se Vám trochu představím. Říkejte mi třeba Lenko. Jsem 33 letá matka , pětiletého kloučka/ďáblíka a cca do svých 27 let, tedy do dob než jsem začala exponenciálně přibírat (později se zjistilo, že šlo o těhotenství), jsem poměrně pravidelně sportovala. Od mladí jsem hrála házenou, chodila plavat, hrála volejbal a s postavou a věcmi okolo toho jsem nikdy neměla problém. Zkrátka vždy jsem se považovala za „velkou“ sporťačku. Pak přišel na svět můj synátor a kila, světě div se šla nahoru a na sport nebyl čas a já začala řešit depresivní věci, jako koupi o velikost většího oblečení, ztrátu sebevědomí, nedostatek času na přátele atd. atd. Jak tak plynul čas, trochu jsem již na všechno rezignovala a nechávala své tělo postupně chátrat a kynout. (Je zvláštní jak reaguje tělo po 30. roku života
Čti dál